Lua Cheia

E a ninfa, apaixonada pelo príncipe que costuma banhar-se no lago onde ela vive, deseja tornar-se humana para poder abraçá-lo. São-lhe impostas duas cláusulas: nunca falará e, se o seu príncipe lhe for infiel, ela voltará para o mundo aquático e ele morrerá.
Rusalka será sempre uma inadaptada. No mundo dos homens, sofre pela sua condição primordial de sereia e não fala; retornando ao mundo dos seres aquáticos, ela já não é um deles, pois foi-lhe dada uma alma humana.

É com exigências deste teor e outras ainda mais bárbaras, determinadas pela implacável Natureza ou pela inexorabilidade dos homens, que ninfas e nós temos de viver.

(Foly90)

Měsíčku na nebi hlubokém,
světlo tvé daleko vidí,
po světě bloudíš širokém,
díváš se v příbytky lidí.
po světě bloudíš širokém,
díváš se v příbytky lidí.

Měsíčku, postůj chvíli,
řekni mi, řekni, kde je můj milý!
Měsíčku, postůj chvíli,
řekni mi, řekni, kde je můj milý!

Řekni mu, stříbrný měsíčku,
mé že jej objímá rámě,
aby si alespoň chviličku
vzpomenul ve snění na mne.
aby si alespoň chviličku
vzpomenul ve snění na mne.

Zasvěť mu do daleka, Zasvěť mu
řekni mu, řekni, kdo tu naň čeká!
Zasvěť mu do daleka, Zasvěť mu
řekni mu, řekni, kdo tu naň čeká!

O mně-li, duše lidská sní,
ať se tou vzpomínkou vzbudí;
měsíčku, nezhasni, nezhasni!
nezhasni, nezhasni!